فِي المَدِينَةَ الكُوفَة بِالنَّظَرَاتِ بالله ْلَقَدْ سَقَطَتْ بَابِل ْوَعَبَدُوا الرَّبِّينَ، كَالْآسَامِ الْحَافِلِ ْقَالُوا عَنْ الْحَقِّ، الصَّدَاءُ قَدْ طَال ْوَعَدُوُّ الْأُلُوهِيَّةِ مِنَ الْجَهْلِ الْخَابِل ْلَا يَسْعَوْنَ إِلَى الْحَقِّ، وَقُلُوبُهُمْ دَلِيل فِي عُبُودِيَّةِ الْبَشَرِ، وَلَا فِي الْحِكْمَةِ الْجَلِيلَ ْحَجَرُ الْمُقَدَّس - ْمِنْ بَابِلٍ إِلَى بَاثِيل
Poetry, vocal, nasheed, no music, male voice
Arabic
The lyrics convey a sense of nostalgic longing for truth and spirituality, as well as a critique of societal ignorance and materialism. There is a feeling of sadness interspersed with hope for enlightenment and divine connection.
This song can be applied in spiritual gatherings, educational sessions about cultural history, and religious events where themes of devotion, wisdom, and societal critique are discussed. It could also be used in cultural festivals celebrating Arabic poetry and nasheed traditions.
The lyrics are structured in a poetic format, utilizing a rich vocabulary and allegorical references. The absence of instrumental music emphasizes the vocal delivery and the message, allowing for a deep emotional impact. The rhyme and rhythm enhance the lyrical flow, making it suitable for recitation as well as performance.
هر لحظه مینشینم، در سایهی تمنّا تا بشنوم نوایی، از آسمان و کیهان آیا به لب رسیده، فریادِ دادخواهم؟ یا دل هنوز در غم، گمگشته در بیابان؟ در جمعههای حسرت، دل منتظر نشسته چشمی به راه مانده، در جستجوی جانان دردا که در فراقش، شد شامِ ما سیهتر چون ماهِ بیپناهی، سرگشته در بیابان از اشک و آه لبریز، این روزهای تاریک بیتو نفس چو آتش، در سینه شد پریشان چشمانِ اشکبارم، در حسرتِ نگاهت مانند رود جاری، در پیچ و تابِ طوفان آیینههای عالم، بینور و بیفروغند ای چلچراغ پنهان، کی میدمی ز پنهان؟ با هر نسیم، نامت پیچد به موج دریا در آه هر سحرگاه، در اشک هر شبستان بوی تو را بیابم، در لالههای خونین با هر شهید خوانم، نامت میان میدان گلهای باغ امید، خشکیده از فراقَت باران لطفِ رویت، کی میرسد به بستان؟ ای عدل بینهایت، ای مهر بیزوالت رحمی نما به حالِ این جمعههایِ گریان ای روشنی شبها، ای صبح بیغروبی دریاب حالِ زارم، بنگر دلِ هراسان در حسرتِ تو گریم، هر شب کنارِ سجده ای یار بینظیری، ای خسرو غریبان دردِ فراقِ رویت، جان را به لب رسانده پس کی رسد نوایت؟ ای محو در خفیان طوفان غم گرفته، این کشتی شکسته جز لطف تو نمانده، راهی به سوی طوفان برگرد تا ببیند، چشمی تو را دوباره تا زنده گردد این دل، در کوی عشق و ایمان کی میرسی ز غیبت، ای نورِ صبحِ صادق؟ تا باز جان بگیرد، دلهای خسته از جان
**[Verse 1]** In the halls of Deecost we stand, A beacon of health in every land. Learning, growing, day by day, Building futures in a meaningful way. With knowledge we rise, with care we strive, For humanity’s health, we keep hope alive. In service we stand, side by side, Ready to heal, with hearts open wide. **[Chorus]** Knowledge, Humanity, and Service, our call, We answer with courage, we stand tall. In health we unite, with hands that heal, Together we rise, with hearts that feel. **[Verse 2]** Through the books, through the art, We learn to heal, and play our part. In every lesson, we see the light, Guiding the way, through day and night. In the clinic, in the field, We’re ready to help, our hands are sealed. With each patient we care, with every life we touch, We spread love and hope, we give so much. **[Chorus]** Knowledge, Humanity, and Service, our call, We answer with courage, we stand tall. In health we unite, with hands that heal, Together we rise, with hearts that feel. **[Bridge]** From first aid to surgery, we learn it all, To answer the world’s every health-related call. In the lab, on the field, we rise and we shine, With Deecost’s strength, we’ll always align. **[Outro]** In the world of health, we take the lead, Deecost Bajoga, where we succeed. Knowledge, Humanity, and Service we bear, In every life, we show we care. **[Final Chorus]** Knowledge, Humanity, and Service, our call, We answer with courage, we stand tall. In health we unite, with hands that heal, Together we rise, with hearts that feel. Together we rise, with hearts that feel.
فِي المَدِينَةَ الكُوفَة بِالنَّظَرَاتِ بالله ْلَقَدْ سَقَطَتْ بَابِل ْوَعَبَدُوا الرَّبِّينَ، كَالْآسَامِ الْحَافِلِ ْقَالُوا عَنْ الْحَقِّ، الصَّدَاءُ قَدْ طَال ْوَعَدُوُّ الْأُلُوهِيَّةِ مِنَ الْجَهْلِ الْخَابِل ْلَا يَسْعَوْنَ إِلَى الْحَقِّ، وَقُلُوبُهُمْ دَلِيل فِي عُبُودِيَّةِ الْبَشَرِ، وَلَا فِي الْحِكْمَةِ الْجَلِيلَ ْحَجَرُ الْمُقَدَّس - ْمِنْ بَابِلٍ إِلَى بَاثِيل
[Intro] # Verse 1 Duk-kah ku ma ka-a Mislah na ma pangatayan Dayang ka-a dasa makala-an Bay na ni tuyu-an Ma jantung ni pahalam Tu-ud subay ruka kabalikan # Verse 2 Bay na ni lugtu-an Ngalupa paglumad-bagay Sagut pikilan ku mbal usay Entom ma deyom jantung Landuh buhat ni kandung Llaw-sangom bayhuh nu-palambung # Chorus Tunggal ka-a Isi deyom jantung Mbal kapindahan Ma sataggol ku llum Tiyap waktu Daran ka ni piha Napsu ma entom ku Na-abbit kahadir nu # Verse 3 Bud atas ni tukad Sallog atas ni sangat Hasupaya dukkah ku papapas Sogoh halam upaya Aku manusiyah sidja Labbay ngalupa bay paglumad-ta [ Chorus] Tunggal ka-a Isi deyom jantung Mbal kapindahan Ma sataggol ku llum Tiyap waktu Daran ka ni piha Napsu ma entom ku Na-abbit kahadir nu
Ye Watan Tumhara Hai Tum Ho Pasban Is Ke Ye Chaman Tumhara Hai Tum Ho Naghma Khwaan Is Ke Ye Watan Tumhara Hai Tum Ho Pasban Is Ke
Byl štědrý prosinec. Na zasněžené pláni s paletou v ruce kdosi stál. Sněžilo, sněžilo do jeho malování. On nevěděl, on maloval tu nahou zimu, její pevné kosti, údolí klína, hlubší, nežli chtěl, a výšku ňader v strmé závratnosti. Sněžilo na model. Tu havran zakroužil, ach Bože, co ten chce tu a odkud přilétá? Byl štědrý prosinec. Sněžilo na paletu a prázdná byla paleta. Ta strašná bezmocnost zmocnit se malování, jež padá na plátna a je jak bílý sníh, jenž neví, neví ani, proč padat má! Ta strašná bezmocnost zastavit prchající! Zeslábla ruka tvá, jazyk máš svázaný a nedovede říci tomu, co roztává: Ó věčné proměny, taje vše utajené, ó věčné proměny, až rozplynou se v sníh, kde bude duše má, kde bude, v které ženě a v kterých závějích? Byl štědrý prosinec. Na zasněžené pláni s paletou v ruce kdosi stál. Sněžilo, sněžilo do jeho malování. On nevěděl, on maloval.
Ho tara ni siki, Jula hoji, tara maki. Kasu ti najula, Taji ho tara hoji ka. Suta maki hoji, Ni jula tara ho tara. Taji kasu, ho siki, Tara maki ho Jiodak. Tara wanata ti, Ni ho tara litaja. Kasu Jiodak hoji, Ni tara maki ho!
[verse 1] No sabía que el cielo guardaba tus estrellas en silencio, Fátima, hasta que, un día entre raquetas y risas, nuestros latidos hallaron su compás. Pequeña brisa y sonrisa traviesa, así entraste en mi corazón, con un susurro que cambió mi senda y me dio un nuevo amanecer. [verse 2] Pasaron lunas y días incontables, el calendario marcó su señal, tu respuesta llegó con un guiño tras un segundo que me hizo temblar. Y aunque a veces compites con otro amor de suaves pasos y tierna mirada, yo sigo siendo tu nota constante, la canción que tu alma abraza. [chorus] Fátima, eres mi lugar seguro, la luz que incendia mi oscuridad, eres la música en mis silencios, la historia que quiero contar. En cada sueño que cruzamos desde mi pequeño rincón hasta tu gran ciudad, tú eres la chispa que hizo eterno el día que decidimos amar. [verse 3] Quisiste volar hacia tierras distantes, y el deseo se hizo realidad, mostrándome que ni el horizonte es límite cuando hay voluntad. Mientras tanto, en mi valle sencillo aprendí a brillar con humildad, pero en tu mirada encontré un mundo que siempre me invita a soñar. [Bridge] Si un día se apagan las luces y las estrellas dejan de brillar, tus pasos serán mi rumbo y tu risa mi verdad. Recordaremos aquel instante donde reímos del miedo fugaz, pues nuestro amor, forjado en juego, es un fuego que no se va a apagar. [chorus] Fátima, eres mi refugio eterno, la llama que enciende mi voz, eres la nota que alivia silencios, la fuerza que aviva mi sol. Y si se detiene la vida y el viento deja de soplar, guardo en mí cada promesa que tu corazón me quiso dar. [Outro] Porque eres tú, siempre tú, la que hace vibrar mi razón, Fátima, mi risa y mi calma, eres tú mi mejor canción.
یہاں الفاظ کے جگنو چمک دکھاتے ہیں خیالات کے سفینے دور تک جاتے ہیں کتابوں کا یہ میلہ روشنی لٹاتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ کہیں دیوان غالب کی خوشبو مہکتی ہے کہیں اقبال کی روح دلوں کو جھنجھوڑتی ہے ہر صفحہ ایک کہانی سناتا رہتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ یہاں بچوں کی کتابیں خوشیاں بکھیرتی ہیں کہانیوں کی دنیا خوابوں میں لے چلتی ہیں ہر ورق پر حیرت کا ایک جہاں سجا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ کہیں فلسفے کے موتی، کہیں تاریخ کے راز کہیں شاعری کے الفاظ، کہیں ادب کے ساز یہ میلہ ہر دل کو خواب دکھاتا رہتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ کتابیں علم کے دروازے کھول دیتی ہیں اندھیروں کو روشنی سے بھر دیتی ہیں یہ میلہ امید کا چراغ جلاتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ یہاں اردو کی لذت زبان پر چھا جاتی ہے ہر لفظ دل میں ایک چراغ سا جلاتی ہے یہاں شوق اور محبت کا درس دیا جاتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ کہیں سفرنامے ہیں، کہیں داستانی قصے ہر کتاب میں چھپے ہیں ہزاروں لمحے یہ میلہ زندگی کا شعور بڑھاتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ کتابوں کے سہارے ہم جہان دیکھتے ہیں ہر صفحے پر نئے خوابوں کے در دیکھتے ہیں یہاں زندگی کی حکمت کا راز کھلتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ یہاں خطاطی کی خوشبو دل کو بہلاتی ہے ادب کی چمک ہر نظر کو جگمگاتی ہے یہ میلہ اردو کی عظمت کو دکھاتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔ یہاں لفظوں کا جادو دلوں کو لبھاتا ہے ہر کتاب اپنے اندر جہاں بساتا ہے یہ میلہ خوابوں کا جہاں سنوارتا ہے یہ علم کا خزانہ ہے، یہ کتابوں کا میلہ ہے۔
Tu kuja man kuja, Tu kuja man kuja Tu ameer e Haram, Main faqeer e Ajam Tere kun aur ye lab Main talab hi talab Tu ata hi ataa, Tu kuja man kuja Tu kuja man kuja, Tu kuja man kuja Ilhaam hai jaama tera Quran imama hai tera Mimbar tera Arsh e Baree(n) Ya Rehmatul Lil Alameen Tu kuja man kuja, Tu kuja man kuja Tu haqeeqat hai main sirf Ehsaas hoon Tu samandar main bhatki hui pyaas hoon Mera ghar khaak par aur teri rah guzar Sidratul Muntaha Tu kuja man kuja Tu kuja man kuja, Tu kuja man kuja Ae farishto wo Sultan e Meraj hain Tum jo dekhogy heraan hojaogy Zulf tafseer e wal Lail ban jaegi Chehra Quran saara nazar aayega Meray Aaqa Imam e Saf e Ambiya Naam pe jinke laazim hai Salle Ala Tu kuja man kuja, Mustafa Mujtaba Khatimul Mursalee(n) Ya Rehmat ul Lil Alameen Tu kuja man kuja, Tu kuja man kuja Khair ul Bashar rutba tera Awaaz e Haq khutba tera Aafaq tere sama’ee(n) Saais Jibreel e Amee(n) Ya Rehmat ul Lil Alameen Tu kuja man kuja, Tu kuja man kuja Tu hai Ihram e anwaar bandhe huway Main durudoo(n) ki dastaar bandhay huway Kaaba e ishq tu main tere chaar su Tu asar main Dua, Tu kuja man kuja Tu kuja man kuja, Tu kuja man kuja
लातूर वाले मुकुंद बाबा, सदा मेरे साथ रहे, तेरी कृपा की छांव में, हर मुश्किल आसान रहे। तूने सबको अपनाया, बड़ा तेरा दरबार, तेरे चरणों में झुककर, हर दुखिया पाता प्यार। तेरे आशीष से खिलते, भक्तों के अरमान, लातूर वाले मुकुंद बाबा, तू है सबका भगवान। लातूर वाले मुकुंद बाबा, सदा मेरे साथ रहे, तेरी कृपा की छांव में, हर मुश्किल आसान रहे। तेरे नाम से रौशन, ये जग का हर कोना, तेरी महिमा सुनकर, हर मन है दीवाना। तेरी छवि है निर्मल, तेरी कृपा है भारी, तेरे बिना ये जीवन, अधूरी एक कहानी। लातूर वाले मुकुंद बाबा, सदा मेरे साथ रहे, तेरी कृपा की छांव में, हर मुश्किल आसान रहे। तेरी मूरत देख के, दिल को सुकून आता है, तेरी चरण रज से, जीवन नया हो जाता है। तेरी दया का सागर, हर दर्द मिटा देता, लातूर वाले मुकुंद बाबा, हर ग़म भुला देता। लातूर वाले मुकुंद बाबा, सदा मेरे साथ रहे, तेरी कृपा की छांव में, हर मुश्किल आसान रहे। तेरी सेवा में रहना, यही है मेरा सपना, तेरे बिना जीवन, लगता है अधूरा अपना। तू जो मेरे साथ है, डर कैसा संसार से, लातूर वाले मुकुंद बाबा, तेरा सहारा है हर राह पे। लातूर वाले मुकुंद बाबा, सदा मेरे साथ रहे, तेरी कृपा की छांव में, हर मुश्किल आसान रहे।
Vai, Tevi, vēl meklēt var? Vai, Tevi, vēl atrast drīkst? Vai stāstīsi - atrast kā? Kā atrast to - kas bijis paslēpts? Kas paslēpies ir? Kas nekad atrasts - nav bijis vēl ... ... Vai atrast vajag? Vai vēlas atrasties tas? Varbūt nevēlas atrasts būt? Vai atrast var to - kurš nevēlas atrasts būt? ... Varbūt var, varbūt nevar. Varbūt garām paiet - un nepamanīt? Varbūt garām paiet - un neieraudzīt to? Varbūt garām paiet ļaut - un neatrast? Varbūt ļaut - palikt neatrastam būt? Vai priekšā teikt - kur paslēpts ir? Vai klusēt - un neteikt neko? ... Vai tā pareizi ir? Vai tā labi ir? Vai labāk atrast? Vai labāk atrastam būt? Vai labāk atrast un atklāt? Vai palikt neatklātam? ... Kas mainās? Kas to pateikt var - kas mainās? Kā mainās? Kā maināmies - ja maināmies? Vai mainīties vēlamies? Vai palikt - nemainīgi? ... Kā ... Kā pareizi ir? Kā pareizi būt? Kā patiesiem būt? Vai baidamies atrasties? Vai baidamies atrastam būt? Jo nezinām - kas notiks tad? Un, ja nu - nenotiek nekas? Un, ja nu - notiek kaut kas? ... Kā saprast ? Kā būt? Vai nebūt? ... Radīt ... Radīt paslēpes. Radīt meklētāju. Radīt to - kuru meklē. Radīt to - kuru atrast. Radīt to - kuru atrod. Radīt to - kurš atrod. Radīt atrodamo ... ... Radīt ... Paslēpes radīt ... ... Kļūdīties ... ... Un atkal radīt ... Nebaidīties radīt atkal. ... Radīt ... Radīt prieku. Radīt noslēpumu. Radīt skumjas. Radīt asaras. Radīt gaismu. Radīt mīlestību. Radīt - no sirds uz sirdi - radīt. ... Radīt - kā tas ir - radīt? Pašam radīt ... Pašam arī radīt ... Sev radīt ...